Patologie - letní (Z;Zk)

AR 2018/2019

Anotace SIS:
Předmět Patologie, jako součást preklinických předmětů a lékařského komplementu, seznamuje studenty s morfologií a principy lidských onemocnění. Na teoretické úrovni toto zajišťují přednášky, které jsou v zimním semestru věnovány především obecným principům onemocnění, v jeho posledním měsíci a nadále pak v letním semestru speciální nenádorové i nádorové patologii. Praktická cvičení, realizovaná v mikroskopické učebně, patologickém muzeu a na pitevně, mají za cíl osvojení si základních návyků při morfologickém vyšetření pacienta, ať již makroskopickém nebo mikroskopickém, které jsou platné napříč lékařskými obory. 

Patologie byla předmět, kterého jsem se obával. Objem učiva je asi srovnatelný s anatomií, ale terminologie je úplně jiná. V řadě případů se totiž používá ještě historické označení z doby, kdy nebyly přístupné dnešní diagnostické metody a ani dnes nelze hovořit o konečnosti v označování a spíš lze očekávat další vývoj. Ovšem to komplikuje život studentům. Například dvojí název jedné nemoci chondrodystrofie a achondroplasie, nebo pyogenní granulom, který není granulomem ani ničím pyogenním .... I když bylo evidentní, že naši vyučující se snaží o maximální zestručnění, pořád je to seznam termínů, který nemá v ničem obdoby a pořád se musíme naučit něco, s čím se možná už nikdy nesetkáme. Pořád to je kvantum názvů na jedné stránce, které se s přibývajícím textem začínají dokonale plést. Např. chondrodermatitis nodularis chronica helicis, idiopatická pseudocystická chondromalacie, dermatofibrosarcoma protuberans, aj. Chce to asi více času na strávení tohoto specifického souboru názvů a chce to asi trochu popřemýšlet nad rozdíly významů končících na -osis, -itis, -oidní, což pokaždé znamená něco trochu jiného. Ale časem se dá naučit, jak se tyto termíny mají správně používat. I když aktuálně (měsíc po zkoušce) mám opět pocit, že už nic nevím a zdají se mi sny typu, že jsem zase z něčeho patologického zkoušený, vidím to přesně napsané v přednášce, ale nemůžu to přečíst. J

Cvičení:
Praktická cvičení jsou  2,5 hodinové. V zimě jsme byli spojeni po dvou skupinách dohromady, což bylo podmíněno naší konkrétní dvojicí cvičících, kteří jsou tímto známí. Jinak má každá skupina svého lektora a jsou separé. Náplní cvičení je zejména mikroskopie, eventuálně je-li tělo, mrknete se i na pitvu. Ale osobně jsem byl na pitvě třikrát J.

Navštěvuje se muzeum s letitými preparáty, kde byla diagnostika provedena před časem a dnes to vypadá trochu jinak, než tenkrát. Jednak efekt fixace, jednak zub času. Ale jsou to řekněme takové obecné nálezy, jako infarkt myokardu, cysty ledvin. Čili spíš morfologické, než speciální. Na prvním cvičení v zimním semestru jsme si prošli Šiklův ústav, podívali jsme se do pitevny, do muzea, do laboratoří, kde se připravují resekáty orgánů ke zpracování. Viděli jsme mašiny určené k zalévání bločků do parafinu, krájení na mikrotomu, montování na podložní sklíčko, barvení, přípravu peroperačního vzorku na kryotomu a výsledek tohoto zpracování. Na dalších cvičeních se probírají jednotlivá témata, která jsou zpracována formou prezentací. Všechny prezentace jsou dostupné na webu, informace jak se tam dostanete vám sdělí na cvičení, včetně hesla a dalších informací. Docházka se na cvičení nedělá, ale stejně se asi všichni snažili splnit si svých 100% docházky. V rámci cvičení s vámi lektor prochází i nachystané sklíčka s preparáty, které vám popíše, obvykle sdělí podle čeho je poznáte, s čím je můžete zaměnit a na co si dát pozor. Popisky k preparátům jsou opět dostupné přímo na webu. Zápočet se v rámci zimního semestru nepíše žádný a je za docházku. V letním semestru se běží už podle známého schématu ze zimy, akorát skupiny, které měly pana docenta Dauma a paní doktorku, která s ním cvičila paralelní skupinu (myslím si, že to byla paní doktorka Dubová), psali několik testů. Nakolik to ale bylo podmínkou k zápočtu nevím.

Na konci semestru skládáte první část závěrečné zkoušky, což je zkoušení v muzeu nad preparáty, které jste si prohlíželi průběžně během cvičení. Naše skupina s panem docentem Kinkorem měla závěrečné zkoušení odlišné. Pan docent nám nadiktoval témata z onkologie a speciální patologie, která budou teoreticky zkoušena. Ale stejně jako jiné skupiny, i naše skupina, neměla problém se složením této části zkoušky. Většinou se na začátku domluvíte, že když nic nepoznáte, nebo nebudete vědět, dostanete minimální počet bodů, což u nás představovalo asi 5 – 6 bodů z 10. J

Většina lektorů dává paušálně 10 – 9 bodů, náš pan docent zase 10 z principu nedával J. S těmito body (jestli máte o bod míň nebo víc) si ale nedělejte hlavu. Je to něco, co není pro další zkoušku rozhodující – spíše slouží vám pro představu, jak zvládáte učivo.

Přednášky:
Jsou dvakrát týdně. Stejně jako cvičení probíhají v Šiklově ústavu na Borech. Plán, kde co najdete, vám všem pošlou emailem. Musím uznat, že ústav patologie má vše důkladně připravené. Prezentace k přednáškám jsou k dispozici na webu, stejně jako ostatní materiály. Páteční přednášky, které začínají v zimním semestru asi v 7:30 vám rádi posunou na 8 a ještě v polovině přednášky udělají pauzu, abyste se refreshli J. A jako bonus pro páteční poctivky - skončí se obvykle dřív, abyste stíhali odjezd vlaků, autobusů, atd. směr domov. Na přednáškách se střídají jednotliví profesoři, docenti a doktoři, všichni jsou velmi milý, mají snahu vysvětlit problematiku, říct, čím si neplevelit mozek a čemu naopak věnovat zvýšenou pozornost. Pochopitelně zbylo i okénko na dotazy.

Zkouška:
Zkouška se skládá ze čtyř částí, ale prakticky jenom ze tří. První částí je praktická část v muzeu, kterou absolvujete současně se zápočtem v létě. O tom jsme se vlastně bavili výše. Druhou částí je test na děkanátu. Test měl 60 otázek a bylo možno získat 60 bodů. Pro postup dál musíte mít 42 otázek správně. Vždy jen jedna odpověď správná. Test se psal v pondělí, okolo poledne. Potom vám sdělí, kdy v průběhu týdne půjdete na ústní. Neúspěšní museli volat nebo se osobně dostavit na sekretariát Šikláku a domluvit se tam, kdy mohou přijít na další část zkoušky. Pokud nenapíše test, můžete jít na další části zkoušky nejdříve za 14 dní a test už neopakujete. Kdo byl u testu úspěšný, tak ještě tentýž týden jde na mikroskopy. Začátek v 7:30 na Šikláku ve cvičebně v den ústní části. Losujete si obálku, kde jsou dva preparáty. Úkolem je poznat orgán a stanovit diagnózu. V případě, že si člověk není jistý, nebo spíš neví, nemusíte se ničeho bát, dávají řadu indicií a vodítek jak poznat, o co jde. Poslední částí je ústní zkouška. Ta probíhá o patro výš v knihovně. Z každého ze tří okruhů (obecná patologie, speciální patologie a onkologie) si vylosujete jednu otázku. Kartičky jsou zřejmě jsou značně historické, protože zadání otázek je dost nečitelné J.

Následně u paní profesorky proběhne kontrola, co za otázky jste si vytáhli, abyste dva studenti nemluvili o tomtéž, nebo o podobném. U jiných o tomto fenoménu nevím. Examinátor vás usadí, opíšete si zadání otázek na papír a kartičky odevzdáte examinátorovi, který si poznačí k sobě, jaké otázky jste si vytáhli. No a zkouší se. Času je dost. Nevýhodné je, že současně je v knihovně asi 5 studentů, tak se někdo může trochu ostýchat. Zkoušející občas odchází kvůli peroperační diagnostice a jiným povinnostem. Takže ... J. A nakonec po zkoušce je potřeba vyzkoušet jaterní alkohol-dehydrogenázu J. Eventuálně postel J. Nebo oboje.

 (25.7.2019)