Anotace SIS:
Obor chirurgie, jeho náplň a historie. Asepse, antisepse, dezinfekce, sterilizace. Rány - rozdělení, hojení, poruchy hojení, prozatímní a definitivní ošetření. Strategie diagnostiky a léčby infekcí v chirurgii. Sepse. Anaerobní a smíšené infekce. Hnisavá onemocnění kůže, podkoží a kožních adnex. Panaricia a hnisavá onemocnění ruky. Nozokomiální infekce. Patofyziologické změny vyvolané operací a traumatem. Poruchy metabolismu u chirurgicky nemocných a jejich korekce. Problematika výživy a intenzívní péče v chirurgii. Základní algoritmus diagnostiky chirurgických onemocnění. Obecné zásady chirurgické léčby. Příprava nemocného k operaci. Chirurgický výkon - obecná pravidla, terminologie základních operací, instrumentarium. Základní chirurgické výkony obecné povahy. Základní pravidla pooperační péče. Komplikace v oblasti operační rány. Pooperační komplikace gastrointestinální. Pooperační komplikace respirační. Pooperační komplikace oběhové a tromboembolické. Pooperační komplikace močové, alergické a neurologické. Transfuze krve. Šok. Základní postupy první pomoci a přednemocniční neodkladné péče. Tepelná poranění. Syndrom zhmoždění, reperfúzní syndrom, poranění tlakovou vlnou. Základní charakteristiky válečné chirurgie. Obecná problematika onkochirurgie. Transplantologie. Rehabilitace chirurgických nemocných. Ortopedická protetika, obvazové techniky.
Cvičení:
Propedeutika jako přípravný předmět pro chirurgii byl v podstatě obdoba interní propedeutiky. Cvičení byla vedena poměrně chaoticky, protože mám pocit, že neexistuje žádný plán výuky pro tento předmět a vyučuje se vlastně to, co aktuálně je řešeno na sálech. Ani vlastně nemám co psát, protože hned první cvičení trvalo asi dvacet minut, druhé bylo teda delší, ale potom zase některá cvičení odpadla. Na dalším cvičení nás odvedly na centrální sterilizaci, kde bylo za půl hodiny hotovo. Teprve v polovině semestru to začalo trochu nabývat na formě. Na rozdíl od jiných skupin, které trávily pravidelně cvičení na sálech, my jsme spíše měli teoreticko-praktickou výuku na jednotlivých odděleních chirurgické kliniky. Bohužel ta praktická část byla spíše dívání se na pacienty, nebo na sestry jak převazují. Trochu mě mrzí, že jsme třeba na sobě vzájemně netrénovaly základy desmurgie, imobilizaci končetin, nebo cokoliv, co se bude hodit do praxe. Docela bych typoval, že by jen obyčejné ošetřování ran, které může kdokoliv a kdykoliv potřebovat, uvítali skoro všichni. Myslím, že tento předmět, i přes snahu našich lékařů, by šel vyučovat více promyšleně. Chybí nějaký cíl, nějaké klíčové dovednosti, které bychom měli umět po absolvování tohoto předmětu. Myslím, že stát dvě hodiny na sále, kde stejně není vidět na pacienta, protože ve výhledu zavazí záda operačního týmu, je naprostá ztráta času. Raději využít potenciál studentů, na kterých lze trénovat obvazování, kanylaci, odběry krve. To by bylo asi smysluplnější.
Zápočet byl jen za docházku.
Přednášky:
Přednášky jsou každý týden v aule FN Lochotín, vchod C, druhé podzemní podlaží, tam, kde probíhaly přednášky z první pomoci. Někteří přednášející volí prezentaci, jiní hovoří spatra, ale o to více poutavěji a všechno si stihnete zapsat. Vždy je dostatek času na dotazy. Protože nemoc si nevybírá, několikrát přednášky odpadly. Náhrada byla formou prezentace, kterou nám vyučující poskytnul. Obvykle píšu, že přednášky určitě doporučuji, ale je pravdou, že úvodní přednášku lze vynechat a ostatní, alespoň za mě, je lépe absolvovat. Ale opět nás chodilo asi 15 lidí a zkoušku mají všichni. Spíš jde o ten pocit, že se člověk zúčastnil, že si vyslechnul to, co si lékař pro nás připravil a určitě nějakou myšlenku si vždycky odnesete, která je navíc než vypracky. Věřím, že alespoň u státní zkoušky se ten čas strávený na přednáškách zúročí.
Zkouška:
Zkouška probíhá pouze ústní formou, bez testu a bez praktické zkoušky. Losují se dvě otázky, z každého okruhu jedna. Otázek je sice méně, než v jiných předmětech, ale i přesto týden na učení je třeba. Opět existují studenti se zázračnou pamětí, kteří čtou rychlostí blesku a potřebují méně času, ke kterým já nepatřím. Tak týden a jednička je jistá. Jako studijní materiál lze použít vypracované otázky, ale jak je můj zvyk, opět jsem jel z učebnice. Doporučená literatura je Zemanovo vajíčko, ve kterém je skutečně všechno, ale byl jsem překvapený, že některé otázky jako pooperační péče a monitorování pacienty nestačí podle Zemana a tady je nutné odkázat na přednášky. My jsme měli štěstí, protože během cvičení jsme si říkali, jaké jsou zvyklosti na klinice, jak často a co se kontroluje. To totiž není v žádné knížce ani ve vypracovaných otázkách. Zkouší se na Klinice chirurgie, vchod C, druhé patro v chodbě, kde je cvičebna, kam se ve třetím ročníku chodí na imunologii. Zkouší obvykle dva lékaři současně a obvykle nikdo nemá potíže se složením. Někdo je více šťouravý, někomu stačí obecné znalosti. Nakonec ale všichni hodnotí chirurgii jako lehčí předmět.
Studijní literatura:
Chirurgická propedeutika, Miroslav Zeman, Zdeněk Krška, 3. vydání
Vypracované otázky
Přednášky
Obrázek zdroj: love.iprima.cz/...