Anotace SIS:
Právní režim ve vztahu k mrtvému tělu. Zevní prohlídka a pitva zemřelých. Smrt z příčin chorobných. Smrt násilná. Výjezd lékaře na místo nálezu mrtvé osoby. Smrt způsobená jednáním druhé osoby. Posuzování závažnosti poranění pro orgány činné v trestním řízení. Předávání lékařských informací Policii ČR. Trestně - právní odpovědnost lékaře při výkonu povolání.
Přednášky: Probíhaly intenzivní formou první 4 týdny a to v pondělí, úterý a ve čtvrtek v odpoledních hodinách. Pondělní přednášky byly v Pavlovově pavilonu, úterní na ŠAFu v přednáškové místnosti a čtvrteční v Procházkově pavilonu, kde byly dříve anatomické přednášky. Na přednáškách byly prezentovány ty nejdůležitější okruhy ze zkouškových otázek. Přednášející všichni byli velmi poutaví. A všechna témata byla doplněna mnoha příběhy z praxe, kazuistikami a fotodokumentací z místa nálezu těla a ze soudní pitevny. Rozsah prezentací byl zcela dostačující pro účely zkoušky a případně nebylo nutné je nijak doplňovat z knih. U témat jako spolupráce lékaře a Policie ČR nám pan doktor radil určité nenapadnutelné postupy jak co říkat, jak odmítnout a kdy lze odmítnout požadavky PČR, jak psát nález při vyšetření předvedené osoby atd. Bylo dobré si uvědomit, že lékař není vždy povinen vyhovět orgánům činným v trestním řízení, a že i tyto orgány mají určité povinnosti jako např. prokázat se, napsat žádost o spolupráci apod.
Cvičení probíhaly pouze 2x, scházeli jsme se v budově ústavu soudního lékařství ve cvičebně. Na začátku cvičení byl přednesen krátký úvod, následně jsme pokračovali do pitevny, kde jsme se podívali na soudní a zdravotní pitvy, podle toho, co právě bylo k mání. My jsme měli možnost vidět tři zdravotní pitvy a jednu soudní pitvu.
Ve 4 týdnu byla výuka přerušena a nahrazena distanční formou, ale soudní lékařství jsme díky jeho organizaci stihli celé v prezenční výuce.
Kromě dvou přednášek, z nichž jednu nám poslali hned v termínu, kdy měla probíhat (úterý) a čtvrteční s několika týdenním opožděním.
Zkouška:
Bylo vypsáno mraky termínů a pochopitelně s malou kapacitou (63 zkouškových termínů, v průměru 8 míst v jeden den, jeden termín byl pouze pro 4 osoby).
Zkouška probíhala přímo ve cvičebně, kde jsme se scházeli. Všichni vyzbrojeni rouškami a vědomostmi. Není čas k přípravě, odpovídá se hned. V našem případě nám paní docentka kladla otázky vždy nejdříve jedné osobě a až ji vyzkoušela, zapsala známku, přešla na druhou osobu. Otázky jsou dvě. Různí zkoušející mají asi různou představu o průběhu zkoušky. Naše paní docentka nás zkoušela tak, jak jsme zvyklí a nechala nás říct, co všechno víme o tématu. Od jiných studentů vím, že pan doktor, který zkoušel asi polovinu termínů to pojal trochu jinak, že spíše vzal kazuistiku a ptal se k ní. Někteří studenti tak možná byli vykolejeni a jejich výkon asi nebyl dost přesvědčivý a odcházeli se trojkama. Několik jedničkářů si tak pohoršilo svoje snahy na červený diplom.
Literatura.
Přednášky do posledního slova
Soudní lékařství pro právníky pro policisty, Helena Kvapilová
Soudní lékařství pro všeobecné praktické lékaře, Igor Dvořáček
Vypracované otázky
Zcela dobrovolná literatura:
Soudní lékařství a jeho moderní trendy, Jiří Štefan, Hladík Jiří a kol.
Soudní lékařství I + II, Miroslav Hirt
Já jsem se učil z přednášek, Soudního lékařství pro právníky a policisty, Soudního lékařství a moderních trendů a něco jsem projel i ze Soudního lékařství I a II od Hirta. Času bylo velmi hodně, učil jsem se už v únoru, protože jsem věřil, že na zkoušku nás pustí, nebo ji provedeme distančně přes platformu Zoom. Nic z toho se nedělo. Takže na zkoušku jsem šel nakonec až v červnu a to jsem si to opakoval už jenom ze sešitu, kde jsem měl přednášky a doplňky z těch tří zmíněných učebnic a stačilo to zcela. Času jsem měl týden a stíhal jsem i opakovat.
Přestože to není stěžejní předmět, existují i takoví, kdo si zkoušku zopakovali. Ale to byly asi výjimky potvrzující pravidlo, že jinak jde o lehkou zkoušku.
obrázek zdroj: https://lf1.cz/soudni-lekarstvi/