Předmět zobrazovací metody byl původně zamýšlen jako dvousemestrální předmět a dokonce ještě na začátku akademického roce 2019/2020, kdy jsem se zapisoval do 4. ročníku, byl veden v SISu jako dvousemestrální se zkouškou v létě. O to větší překvapení pro mě bylo, když mi kamarádka asi tak ve třetím týdnu sdělila, že zkouška je už v zimě J
Cvičení
Praktická cvičení probíhala každý týden ve 4. patře vchod C FN LOCHOTĺN. Ve stejný čas bylo cvičení současně pro dvě skupiny. Jedna skupina začínala praktika ve cvičebně s počítači a druhá skupina měla praktickou výuku na jednotlivých pracovištích Kliniky zobrazovacích metod rozptýlených po jednotlivých pavilonech FN Lochotín. V polovině semestru jsme se vyměnily. Naše skupina tedy začínala na jednotlivých pracovištích. Rozdělili jsem se ještě na dvě podskupiny, abychom se lépe mohli vmísit do provozu. Každé cvičení bylo na jiném oddělení. Hned na začátku jsme měli MR, dále byly dvě cvičení na intervenční radiologii a současně jsme pochopili i základy intervenční kardiologie, dvě cvičení na USG, dvě cvičení na nukleární medicínu a hybridní zobrazovací metody. Ačkoliv to mohlo působit jako zabitý čas, nakonec se asi vždycky hodí, když člověk vidí jednotlivé mašiny a dokáže si představit z čeho se asi skládá, kde leží pacient, jaký pacient se tam asi pohodlně vyšetří a jaký by mohl být skoro nevyšetřitelný a zda existuje nějaká alternativa. Dělala se docházka a pokud vím, tak snad musela být 100% prezence. Někteří vyučující nás nechali se podepsat, někteří nás četli a kontrolovali, zda se někdo nehlásí dvakrát, což se snad v jedné skupině skutečně stalo, proto raději nefixlujte. Asi nejinteraktivnější cvičení bylo na USG, kde jsme si v klidu sami na sobě mohli nacvičit držení sondy a pokusit se o jakési samovyšetření. V polovině semestru jsem se tedy vyměnili s paralelní skupinou a měli jsme více teoretické cvičení. Během jednotlivých hodin se probírali zřejmě klíčová témata jako akutní abdomen, akutní stavy mozku, zobrazení plic a jiná témata. Promítali nám soubor snímků, z nichž většina byla snad ze zkouškového souboru. A pochopitelně nám postupně říkali, čeho si všímat, jak co popsat, jaká by mohla být jiná metoda zobrazení, která se dnes používá častěji, která je výtěžnější nebo bezpečnější z pohledu pacienta a radiační ochrany. Někteří vyučující navíc pomocí hlasovacího zařízení zkoumali jak jsme látku pochopili, nebo, co si ještě pamatujeme z minulého týdne. Řekl bych, že tady se u řady kamarádů začala měnit představa o budoucím zaměření, protože řada začala mluvit o zobrazovací diagnostice, jako své specializaci.
Zápočet byl nově jenom za docházku, byl nám odpuštěn test, který se psal v předešlých letech.
Přednášky
Přednášky oproti loňskému roku se konaly každý týden. Jasně, byly velmi zajímavé, ale pro nás jako pro naprosté nováčky to byla záplava snímků z různých metod a řekl bych, že jsem měl docela zamotanou hlavu. Opět to byla spíše prezentace různých snímků a jenom okrajově nezbytná teorie. Ona sama zobrazovací diagnostika zřejmě je hlavně o nadívání se na různé diagnózy různými zobrazovacími metodami.
Zkouška
Zkouška se skládá ze tří částí. Na začátku se píše test z nukleární medicíny. Zjistil jsem, že dříve se zkoušela jako teoretická část zkoušky, ale asi to nebyla žádná hitparáda J, proto se z toho stal test. Existují i vytažené otázky z testu, ale nejsou k nim ověřené odpovědi, tak si je určitě raději zkontrolujte, protože chyby tam určitě nějaké budou. Navíc test se doplňuje o další otázky, které nebudou ve vytažených. Ale hodnocení testu je docela mírné, lze mít 15 chyb (možná 14) a to zaručuje, že většina projde bez potíží. Vím jenom o jednotkách kamarádů, kteří měli potíž, ale hned na druhém pokusu se vyšvihli a prošli krásně dál.
Druhou částí je teorie. Losuje se jedna otázka ze zobrazovací diagnostiky, kam není zahrnuta nukleární medicína a jeden snímek k popisu.
Zkoušení a termínů bylo opravdu dostatek, i když jsem zaregistroval některé, kteří se nemohli napsat tam, kam potřebovali, protože současně řešili farmakologii a tím jim nemusel zbýt čas na zobrazovací diagnostiku, která navíc v tomto zkouškovém původně nebyla. Ale zase jiní mi říkali, že zavolali na sekretariát a paní sekretářka jim tam to místo přidala, aby se mohli zapsat. Tak asi záleželo na více faktorech. Já jsem problém neměl, hlídal jsem a okamžitě se hlásil (pro jistotu).
Zkoušení probíhá ve stejné místnosti jako byla cvičení. Zkouší stejní lékaři, kteří měli cvičení nebo přednášky. O všech jsem slyšel, že byli příjemní. Mě zkoušel doc. H.M. a musím souhlasit. Kdo měl známku na hraně, dostal ještě jeden snímek navíc, aby každý prošel a nemusel zkoušku opakovat.
Během semestru nám odešel jeden zkoušející profesor, ke kterému chtěl jít asi každý, protože se říkalo, že je nejmírnější. On sám nám povídal jednu historku, kdy se na zkoušce ptal studenta, kde najde na snímku slezinu. On odpověděl dotazem " a kterou myslíte, tu pravou nebo tu levou?", profesor se zadivil a odpověděl, "člověk má přece normálně jen jednu slezinu, ale to snad víte?". Na to student řekl, to víte Vy, protože Vás ta medicína baví J. No teď to nezní tak vtipně, ale každý nabyl dojmu, že u něj by to mohlo být nejsnadnější. Bohužel, před Vánoci nám pan bývalý děkan odešel z fakulty a bylo po nadějích. Ale přesto, zkouška byla příjemná.
Studijní literatura:
Na stránkách Kliniky zobrazovacích metod, v sekci pro studenty jsou ke stažení prezentace z praktických cvičení a soubor zkouškových snímků s popisem. K dispozici je knížka, skripta od kolektivu autorů přímo z FN Plzeň a jednotlivé kapitoly jsou přímo zkouškové otázky. Nic víc není třeba. Já jsem si ještě něco dohledával o MR, ale asi by se člověk obešel i bez toho.
Tak si to užijte jako my. Ve stejném semestru vás čeká ještě farmakologie a to byla jiný hardcore J.
Obrázek zdroj: seyler.eksisozluk.com/...