Interní propedeutika – jelikož se naše skupina rozpadla, rozhodili nás do více skupin, dostal jsem se do nového kolektivu. Je to změna, jsou to noví lidé, můžete přeskočit na jinou kolej, pokud vám nevyhovovala ta původní. A k samotné propedeutice. Předmět to je zajímavý a do budoucna poměrně důležitý. Věřím tomu, že ve vyšším ročníku, nebo před státnicemi nebude čas vracet se k nějakým základům vyšetřovacích metod, čili to beru tak, že se snažím nasorbovat, co jen jde. Cvičení probíhají letos pro většinu skupin ve FN Lochotín, ale 3 skupiny musejí dojíždět na FN Bory. U nás na Lochotíně jsme se rozmístili na různá oddělení, od diabetologie přes kardiologii až po gastroenterologii. Vyučující jsou přístupní našim dotazům. Podle svých odborností nás učí více svému oboru. Což ale asi nevadí. Já jsem spokojený. Jediné, co je trochu ubíjející, je délka cvičení. Doporučuji odebrat jednu hodinu, nebo to rozseknout na dvě cvičení týdně.
Přednášky jsou v seminární místnosti v suterénu. Prostoru málo, ale jak je železným zvykem, stejně nechodíme všichni, takže se pohodlně vlezeme. Přednášejí se jednotlivé vyšetřovací postupy pro jednotlivé orgány. Přednášejí specialisté, čili to je vždycky s mnoha poznámkami z praxe. Jediný problém je z čeho se učit. Různí lektoři dávají různé typy J.
Mikrobiologie. Na naší fakultě to je spíše okrajový předmět. Nechtějí po nás žádné encyklopedie. Dávají nám své materiály a učební texty, které k projití zkouškou stačí. Cvičení jsou v duchu teoretického úvodu do problematiky a následuje praktická část, kde se snažíme identifikovat různé mikroby. Vlastně trénujeme na praktickou část zápočtu. A je to mnohdy sranda.
Přednášky jsou poměrně fundované. Všichni lektoři jsou odborníci na dané téma. Chodí nás tam tak 12 J. Ale to nevadí. Materiály opět dostupné.
Letos novinka, zkoušejí nový způsob výuky. Pro mě to novinka není, protože nevím, jak to bylo po staru J. Ale nové je snad to, že praktickou zkoušku přiřadili k zápočtu. Navíc, kdo chce na předtermín, musí mít 100% docházku a zápočtový test a poznávačku kultur na praktické hned na poprvé. Zápočtový test se sestává asi ze 30 otázek, ale seznam otázek jsme dostali, abychom si je mohli vypracovat. Často se jedná o jednoslovní odpověď, žádné litanie. Tak snad to přežijeme J.
Patofyziologie. Předmět, který mě straší, ale snad mě z něj neklepne pepka. Cvičení probíhají jako dvě a půl hodinový blok. První cvičení byly o statistice, další tři o EKG, což bylo velmi efektivní. Pociťuji na sobě, že o když tomu moc nerozumím, tak už umím identifikovat znaky základních patologií srdečního rytmu a znaky poukazující na organické postižení myokardu. Aktuálně nám běží pěti týdenní blok, kdy na každý týden se dělá praktická činnost, jako je měření EKG, spirometrie, operace potkana, hemoragické diatézy, bioimpedance a elektrické vlastnosti tkání. Hloupé je, že po tomto bloku následuje test. A ten je dost nepříjemný. Bude PC formou, na děkanátu a pochopitelně nejen ze cvik, ale i přednášek. Materiály na cvičení jsou dostupné na stránkách ústavu. EKG navíc je dobře i ve skriptech ke cvičením.
Přednášky jsou kapitola sama o sobě. Sice máme k dispozici sylaby, ale tam jsou jen hesla, ke kterým často nikde nic není. Takže chodím na všechny přednášky. Některé jsou opravdu výborné, jako PF bolesti, jiné alespoň zajímavé, jako etiologické faktory a jiné vyloženě náročné na udržení pozornosti, jako například růst jedince J. Na některé přednášky máme prezentaci, vlastně jen na jednu. Některé mám dobrý zápisek, ale na pár velké kulové.
Patologie. Je právem obávaný předmět. Rozsah učení asi není o tolik více než na fyziologii a biochemii dohromady, ale je to jiný svět. Jiný jazyk, jiné souvislosti. Přednášející jsou velmi pozitivně naladěni, veškeré materiály včetně digitalizované sbírky zkouškových preparátů s detailními popisy máme na webu. Co víc si přát? Přednášky jsou dvě, ve čtvrtek a v pátek. Většinou není třeba nic zapisovat, pouze u Doc. Dauma se oplatí psát si jeho přednes, protože povídá souvislosti s fyziologií a mám pocit, že mi to tímto ulehčuje pochopit látku.
Cvičení je jednou týdně a procvičují se témata přednášek, zkouškové preparáty a muzeum jako makroskopický popis lézí. Obvykle končíme dřív, takže stíháme i oběd J.
Lékařská psychologie a etika. Předmět, který nevím jak uchopit. Je jistě netradiční. Už jen v tom, že se nejedná o dodávku informací, které se použijí u zkoušky. Tím se zásadně odlišuje od ostatních předmětů. Přednáška je jednou za dva týdny v pátek po obědě. Kdo chce, může dojít a docházejí i lidi z jiných ročníků a jiných ústavů. Přednášky jsou jistě zajímavé, ale nejsou přínosné pro zkoušku. Asi jde o navedení na jiný rozměr přednášeného tématu, rozšíření úhlu pohledu. Není to špatné, ale dopředu říkám, že se mi nebude chtít učit se na zkoušku a neslyšet tu teorii nejdřív od přednášejícího.
Cvičení je jednou za 14 dní a opět na zajímavá témata. Opět jde spíše o uvědomění si, že jeden pohled není všepobírající, ale že je více rovin a možností, jak téma uchopit. Cvičení jsou povinná a dokonce přednášky podmíněně povinné. Jde o to, že na konci semestru musíte buď: prezentovat esej na tři stránky, kterou vám schválili, jako že je dobrá, nebo prezentovat vědeckou činnost, nebo prezentovat dobrovolnickou činnost (pomáhání na psychiatrii, kojeneckém ústavu, hospicová péče, a snad i jiné) nebo předložíte docházku na přednášky. Tuto variantu jsem zvolil i já. Přiznám se, že jsem čekal, že si udělám z každé přednášky zápis a budu mít materiál ke zkoušce. Zatím se nestalo. Je ale pravdou, že je to příjemný oddech.
Imunologie a alergologie. Za mě jednoznačně skvělý předmět. Mám pocit, že mi někdo rozumně vysvětluje, jak to v těle chodí, kde se co realizuje. Jsem spokojený. Studijní materiály jsou na Mefanetu jako 6 dílů skript, k tomu je seznam doporučené literatury, kde na první místě je poměrně tenká knížka Hořejší a Bártůňková, která je sice psaná mikropísmem, ale nemusíme to číst všechno. Dále máme materiály ze cvičení a přednášky přímo na stránkách ústavu.
Přednášky probíhají každý týden, jede se svižně, ale to nevadí, protože všechno máme k dispozici. Přednášejí ti, kteří také vedou cvičení a snad v jednom případě paní doktorka z jiné kliniky. Chodí nás pravda málo, ale zase tam nikdo neruší a máme dost kyslíku J.
Cvičení se konají jednou za dva týdny a ještě se půlíme na seminář a laboratorní cvičení. Seminář je opravdu teorie s aplikací na konkrétní kazuistiky, kterých je asi 3 – 4. Na nich je vysvětlena patogeneze nemoci, naznačena terapie a podstatné informace pro nás do praxe, kdo nechtějí být alergologové. Laboratorní cvičení je něco mezi seminářem a laborkama, je to spíš polopraktikum, protože dělá to za nás přímo ten vyučující, ono ty reagencie stojí statisíce a jde přitom o objem např. 10ml J nějaké monoklonální protilátky. Ukazují nám mašiny, popisují princip reakcí a chod imunologické laboratoře v reálném běhu.
Osmý týden jsme psali zápočtový test na děkanátu. Opět mnohočetný výběr a PC forma. Znění bylo více méně ze skript a dalo se to zmáknout. Je to děsivě vyhlížející předmět, ale jsou neuvěřitelně příjemní.
(5.12.2018)