ZÁŘĺ 2018
Jsem zasažen nostalgií, protože jsem dokončil první 2 ročníky medicíny. Mé hodnocení? Vyplatilo se znovu nastoupit a udělal bych to znovu? Jak si stojí medik 30+?
Přijímačky?
Tak jak jsem četl, definitivně odzvonilo "přijat na průměr". Osobně se též přikláním ke studentům, kteří tuto novinku oslavují/vítají.
Osobně jsem se nejvíce bál právě přijímacích zkoušek. Stále si myslím, že je to sice nejméně náročné, ale to nejpodstatnější, co je třeba zdolat. Neexistuje náhradní termín, neexistuje oprava.
Průběh prvních dvou let?
Po přijímačkách už každý jede sám za sebe. Jelikož jsem část obdobných předmětů absolvoval na VFU, dovedl jsem si už představit obrysy o náročnosti jednotlivých předmětů, které nás čekají.
Zkoušky jsou výživné, ale můj názor je, že jsou na nás zkoušející na LFP hodní. To i náročnou zkoušku hází do zcela kladného světla.
Po dvou letech. Které zkoušky byly pro 30+ těžké?
Musíme udělat všechny, a je jedno že jedna je těžší než druhá (to namítne každý). Po hodnocení prvních 2 letech se mi hodnocení jeví následovně:
- fyziologie (the best – dáno hlavně objemem učiva)
- biochemie
- biologie a genetika
- anatomie (ano, až čtvrtá – šokující drazí prváci, že?)
Zkoušky na pohodu?
- latina (dáno zejména tím, že že jsem ji absolvoval na střední a dále na VFU)
- histologie a embryologie (milí na ústavu, milí na zkoušce)
Co učitelé?
Neztotožňuji se se sdělením, že učitelé jsou buď fajn (= nic po vás nechtějí a když jste dutí, ještě vám to řeknou) nebo obávaní/špatní (= vyžadují po vás znalosti průběžně, posouvají a nutí vás průběžně studovat). Já jsem vždy narazil na učitele, kteří byli kombinací obou možností.
Pokud proplujete do zkouškového a teprve vám na stole přistanou stohy papírů/učebnic/poznámek – nastane šok – a přicházejí na řadu vypracované otázky, aby se člověk vůbec nějako rychle zorientoval v látce.
Z tohoto důvodu – nebát se náročnějšího průběhu praktik v semestru, výsledně je mnohem přínosnější. A to se týká všech předmětů.
Tím pádem jsem osobně neměl problém na žádném předmětu (a míchali se i ti nároční s těmi méně náročnými). Pokud chodíte průběžně trochu připravení, což si musím opět rýpnout - drtivá většina studentů nechodí (to je věc druhá) – nemůžete mít problém. Pokud na to kašlete, učitelé si toho všimnou.
Zázemí univerzity – moderní/staré?
Univerzitní kampus teprve vzniká a jednotlivé ústavy mimo kampus jsou staré. V době kdy jsem nastoupil již fungoval UNIMEC (výuka počítačů, biofyziky, biologie, patofyziologie, aj.) a během prvního ročníku spustili Modrou posluchárnu. Tyto ústavy jsou zcela nové a pochopitelně moderní. Nelze k nim mít tedy výtky. Co se týče původních ústavů, ty jsou historičtější a odpovídá tomu i vybavení. Ale vše je přesto tak nějak pohromadě a vyhovuje mi to.
Nově začala výstavba UNIMEC II, do kterého se přestěhují i zbylé ústavy z historických budov. Ty už se mě týkat nebudou, protože uvedení do provozu by měly být v průběhu mého 6 ročníku, kdy už je plně klinická výuka.
Byla Plzeň dobrá volba pro 30+?
Plzeň – pohled na srovnání s ostatními fakultami UK:
Plzeň je velice náročná škola. Valná většina skript je na LFP dopředu určena jako nedostatečná nebo zastaralá. LFP často vyžaduje jiné zdroje než jiné LF. Doplňkové materiály jsou vytvořeny přímo na jednotlivých ústavech LFP a jsou velice pěkně zpracované.
Plzeň – pohled na město
Absolutně nevím, co k tomuto tématu napsat. Popravdě necourám po městě. Valnou většinu času sedím na koleji a učím se. Maximálně přecházím do obchodu na nákup. Nejvíce z Plzně vidím, když přejíždím mezi autobusákem a kolejí J . Na druhou stranu musím uznat, že se mi při těch několika návštěvách během 2 let v Plzni opravdu líbí, dovedl bych si i představit, že bych v Plzni zůstal. To se mi v Brně nestalo a nemám vztah ani k Praze. Tohle je ovšem otázka vkusu každého zvlášť.
Ubytování?
Jak jsem psal v příspěvku před nástupem do prvního ročníku, stále bydlím na koleji. Koleje hodnotím velmi kladně. Bydlím na ŠAF, kde je velice malá kapacita koleje (okolo 130 lůžek). Drtivou většinu lidí na koleji po půl roce znáte, kolej je velice tichá a po většinu roku (kromě ŠAFÁCKÝCH SUDŮ) je kolej uklizená.
Nic dalšího nevyžaduji – ticho, klid, všechny ústavy v dochozí vzdálenosti. Jediná nevýhoda WC a sprchy na chodbě a společné – ale pravidelně uklizené, i když jak kdy.
Hodnotím svoje rozhodnutí nastoupit na druhou univerzitu v 30+ pořád jako dobrý nápad?
Ano. Jednoznačně.
Přináší mi to neustále stejné potěšení, jako na začátku studia.
Na většině blozích člověk čte o utrpení – ale mě přijde, že to jen žargon studentů, kde si člověk potřebuje postěžovat/vyčistit se od negativního. Každý bloger na závěr napíše, že je rád, že na svojí škole je a že by v žádném případě neměnil.
Zároveň je pravdou, že bych znovu nejspíše nenastoupil. Není to náročností studia ale věkem. Pokud toto čte kdokoliv, komu je okolo 30tky a váhá, zda do toho jít/nejít - rovnýma nohama do toho! Každý rok navíc je znát. Rozhodovat se moc dlouho a pak dokončit studium po 40tce, do toho pak člověk reálně nechce jít. Přeci jen v 35ti člověk chce dělat něco jiného, než sedět nad ančou.
Roky na škole vám nikdo nevrátí. Tím, že nyní znovu studuji, okrádám svoji rodinu i sebe o čas, který bychom mohli trávit společně. Ten vám nikdo nevrátí. I to je hnací motor a motivace, která mě nutí učit se jak o život, abych nemusel prodlužovat studium a vše dopadlo tak, jak si každý ze studentů přeje.
Zahájit svoje první studium rovnou na medicíně, kde je objem učiva a tempo vysoké, je pro 19leté studenty strašné. Ve srovnání se studenty, kteří už na zdravotnickém oboru byli (VFU, zdravotnicích asistentech, porodních sestrách apod.) jsou v podstatné výhodě. Na druhou stranu jsou všichni mladí lidé schopní nasávat informace a nedělá jim problém při prvních rocích studia ubírat hodiny spánku a prosvištět desítky stránek v knihách i několikrát za sebou.
To člověku 30+ už dělá značné problémy. Spánek je pro mě nepostradatelný a tudíž musím čas nahánět častějším učením a nebo efektivním procvičováním.
Resumé?
Myslím, že poselství žádné dávat nechci J to ani není účel článku.
Od zítra startuji 3 ročník a chtěl jsem si shrnout první dva roky. Jsem rád, že vše plynule pokračuje k vytouženému cíly bez větších kotrmelců. Uvidíme, co přinesou další roky.
Váš Medik 30+
(30.9.2018)